neděle 31. března 2019


Slova...

Slovo je jako jed,
jsou to zbraně,
člověk se pak cítí seřezaně...

Když vypustíš výčitku a kritiku
plodíš zlo a člověka ženeš k zániku...

Když dostaneš od soudu rozsudek,
tak bolí vyškrábaný žaludek...

Seřezaný člověk má pak strach růst,tvořit a plodit,
potřebuje čas a lásku musí se to zhojit...

Z bolavých slov onemocní duše 
nejde to přejít,spláchnou a těžko se to rozkluše...

V tichosti je dar a umění druhému naslouchat
není třeba druhému vše vymlouvat...

Když mě něco bolí,raději to druhému napíšu,
chytrý pochopí a hloupému raději uteču...

Mám svůj svět a svou bublinu
 a neotevřu dveře každému...

Jsem máma a chci být se svou rodinou
slova proti nám jsou jako vyřčenou věštbou...

Naučila jsem se spousty lidí ignorovat
protože všechno se nedá tolerovat...

Vyprávění...


K napsání mého životního osudu jsem se rozhodl proto,že rád vyprávím a také proto,že si myslím,že můj život byl natolik zajímavý ,že stojí za to ,aby byl zaznamenán.Celý můj příběh je spojen s velmi problémovým obdobím druhé světové války a hlavně komunistické totality.Chtěl bych vysvětlit,že nebyli postiženi jen ti,kterým bylo přímo hodně ublíženo,ale že také byli postiženi jejich blízcí -partneři,děti,členové rodiny.My dospělí jako bychom se báli o těchto věcech s mladými hovořit.Někteří proto,že se bojí otázky,jak ses tehdy zachoval ty?Mladí by měli vědět,že komunistická ideologie lidem ubližovala a že stejné zásady vyznávají současní komunisté.Je zarážející,že na svých sekretariátech mají obrazy masových vrahů Lenina a Stalina,také jejich učenlivého žáka Gottwalda.

Za svůj život jsem se setkal s mnoha komunisty a podle toho,jak se ke mě chovali a co je do strany přivedlo bych je rozdělil na několik skupin.

Přesvědčení komunisté,kteří tvrdě dodržovali zásady třídního boje,s třídním nepřítelem neměli žádný soucit.Chovali se často brutálně a pokud měli moc a možnost lidský život pro ně nic neznamenal.S takovými se setkal můj otec.

Přesvědčení komunisté,kteří uznávali třídní boj,ale zůstávalo v nich něco lidského,co jim nedovolilo jít do krajnosti.Ti mi pomohli a vysvětlovali,že když se kácí les,lítají třísky a já jsem byl taková tříska.

Další skupinou byli strašpytlové.kteří se báli o své postavení a živnostenskou knížku - průkazku KSČ měli jako jistotu.Ti neměli odvahu mi pomoci.

Zajímavou skupinou byli kariéristé,kteří přes stranickou legitimaci si chtěli vydobýt lepší postavení,aniž by museli mít potřebné vzdělání.

Zvláštní skupinou byli kariéristé,kteří se chtěli uplatnit v politice a příslušnost ke straně jim otvírala cestu k vyšší funkci,nebo postavení.Takoví jsou i dnes.

Nejmenší skupinou byli ti,kteří šli do strany proto,aby poznali nepřítele přímo.Pokud byli odhaleni,tvrdě na to doplatili.



Malý král
Napsal : Ivan Renč
Ilustrace|: Zdenka Krejčová

Krasné psané slovo a moc pěkná pohádka u které můj syn vydržel...


Vychází poezie z mých rtů,
protože toužím po tvém polibku...

Sním o našem shledání
o tichém šeptání...

Vidět v tvých očích sebe
a dostat se do 7 nebe...

Věřit tobě a tomu co cítím
jsem jarním kvítím
a ty jsi motýl,který přiletí na můj květ
paví oko které sleduje můj svět...





Láska je jako brambora
jeden druhému jsme opora...
Na oběd bude kaše a karbanátek
pak pojedeme do Benátek...


Hlavička....
Velikonoční nádivka...

400 g anglické slaniny
5 vajec
1 veka
250 ml mléka
hrst kopřiv
pažitka
sůl

Veku rozkrojíme na kostičky,zalijeme mlékem v němž jsme rozšlehali žloutky a necháme rozležet.Anglickou slaninu také nakrájíme na kostičky a bylinky nasekáme,kopřivy před přípravou spaříme horkou vodou.Bílky ušleháme na tuhý sníh a vmícháme do směsi.Pekáč vyložíme papírem a nádivku do něj rozložíme a urovnáme na povrch můžeme dát plátky másla.
Upečeme v předehřáté troubě dozlatova.Podáváme teplé i studené s jarním salátem.



sobota 30. března 2019





Trnité cesty...

Ten román je o mě o holce z města
a nazvala ho Trnitá cesta...

Na zahradě jsem našla ježka
držím dietu ode dneška...

Léto odjedu na Pálavu
na malou oslavu...

Nechám se pozvat ve sklípku od vinaře,
tím překvapím čtenáře...

Léto prospím ve stanu
tam hlavního hrdinu dostanu...

Polibek pod širým nebem
kousek nad vinným sklepem

pátek 29. března 2019



Barunka která dnes věnovala své vlásky pro nadaci Daruj vlasy 
Od nás odchází 32 balíček na paruku pro onkologické pacientky...
Jsem bez auta a mířím na magistrát,protože dnes budu mít konečně své jméno...
Tím jak jezdím MHD tak mohu hodně načíst,všímám si jak zářím,jak mě její slovo dělá šťastnou...
Na magistrátu se mi omluví,že musím ještě počkat že to stále nemají pro mě hotové a obě matrikářky jsou nemocné...
Pak jdeme na oběd já moje sestra a Čáp..
Dnes mají luxusní oběd krevety v Itálii...
Moc se mi líbilo když mi Gustissimo napsalo zda mohou použít mou fotografii na menu na Instagramu...to potěší



Sestra mi popřeje a koupila mi knihu 4 dohody,mám z ní velkou radost,protože hodně to poslouchám jako mluvené slovo...
A také jsem dostala pravé italské víno...
Poprosím Čápa zda mě hodí domů,protože k nám dnes přijede někdo z novin na focení...
Budeme v úterý v Regionu...to mám radost reklama zdarma
Když jedu domů vidím jak naproti nám jede Superman...
Nechápu proč se mi to pořád děje,snažím se na něj zapomenout a čím víc se o to snažím,tím horší to je...
Někdy mám pocit že to je jako zákon schválnosti...
Jenže pak si uvědomím že já se vlastně zlobím...
Zlobím se na něj že mě nechce znát a že se ke mě chová jako kdybych měla mor,ale v knize kterou jsem dnes dostala je napsáno....
2 dohoda Neberte si nic osobně...
Nesmím si to brát osobně je to jeho problém že mě nechce znát a že se mnou nechce mít nic společného...
Je to jeho život,jen on může rozhodnout s kým ho chce trávit,s kým chce pracovat s kým si zajít na oběd nebo na kávu... 
A mojí povinností je,abych ho nechala žít...

Pak mám focení pro nadaci Daruj vlasy a pak mažu do práce.
Pak přijíždí na víkend můj syn a já jsem nejšťastnější matka pod sluncem....
Dnes se mi podařilo sehnat knihu Dolina v nějakém antikvariátu,sehnala mi jí jedna zákaznice...
Konečně budu mít všechny její knihy...všech 7 knih budu mít doma...
Ještě tu Tesknici od Satkeho bych potřebovala...
Proletím facebook,opět všem poděkuji ještě za přání k narozeninám a najednou na zdi uvidím rodinou fotografii Supermana.
Vypadá krásně,spokojeně a tak šťastně...je na něj pěkný pohled...
Ale pak si řeknu,pro jedno kvítí slunce nesvítí...
Vždycky je venku něco nebo někdo kdo na mě čeká...



Ta kniha která je v archívu mě nenechává v klidu,chtěla bych si jí celou přečíst,co když tam je něco o mém pradědovi nebo něco o dědovi?

Dnes si chci přenést citaci z knihy...

Šel staříček šel po vši - ku cestičce nejstarší,
kerej velke věno dal - pro druhu nic něněchal.
Ona jak to poznala - hned chlebiček schovala
a služce přikazala - aby něotvirala.

Prošil stařik u dveří - dajže mi co k večeři,
daj mi noclech v komoře,bo už žima na dvoře.
A dyť máte tatičku - eště jednu ceřičku,
dítě ku ni něch vam da - dyť je tež vaša cera.

Šel stařiček šel po vši - ku ceřičce nejmladši,
co při němu měla hlad - bo ju nihda něměl rad.
Ona jak ho poznala - hned chlebiček přinesla
a vitam vas,tatičku,sednitě na stoličku
a pojiztě při stole - kyšku chleb i kobzole.

Ty,Janku,stařičkovi - podaj ryčku pod nohy.
Byl tu stařik jak doma - zalykal se slzama
a ja tobě Anežko  - nědal ani jablečko.
A cuž bystě plakali - dy stě mě vychovali,
služiť sem vam povina - až vas zakryje hlina.
V posteli budětě spať  - ve dňo děti kolebat.


Tohle je přesně ta trnitá cesta která bolí...ale i na konci trnité cesty může být květ...



Já se v životě držím takových lidí kteří jsou pro mě plodní a plevele se snažím zbavit...
Minulý rok jsem měla trávník plný plevele,hnusného s velkými listy a byl po celé zahradě...
Žádná chemie ručně jsem se ho postupně zbavila a letos mi poděkoval trávník tím že mám všude fialky...
Když se zbavíte člověka,který je pro vás plevel,uvolníte prostor pro někoho vyjímečného kdo váš život dokáže rozzářit v barvách..

čtvrtek 28. března 2019


Trnité cesty...
Dnes mám narozeniny je mi 40et...
Dávám si sama sobě dárek a to ten že si napíšu knihu a propojím se s knihou své prababičky...
Jsou to kulatiny a já se na ně moc těšila,protože už jsem se na psaní nějakou dobu připravovala...
Moje poslední kniha Řeka mi udělala velkou radost už jen proto že přinesla do života lásku...
Můj syn našel kartu,srdcovou devítku,kousek od řeky.
Tu jsem dala své bývalé lásce,protože ho opustila partnerka.
Vysmál se mi,že jsem pořád stejný romantik,ale nedávno mi napsal že už žije s mladou lékařkou a že se bude ženit...
Pevně doufám že mu tu svatbu nafotím já...

Ráno mi začalo kontrolou na živnostenském úřadě byla jsem z toho hodně ve stresu,ale když paní zjistila že mám narozeniny tak se usmála a řekla že by mi stejně ani pokutu nemohla dát...
Hned pak jsem zamířila hledat informace...
Šla jsem do Památníku Petra Bezruče kde mi dovolili nahlédnout do rukopisů...
Musela jsem si vzít bílé rukavičky,vypsat badatelský list a mohla si prohledat 3 plné krabice...
To je úplně něco jiného než google...
Byla jsem dojatá,tolik krásných básní...
Ale našla jsem i knihu která není publikovaná jmenuje se Umřel jsem...
A pak jsem našla povídku a ta se jmenuje A tak se stalo...
Musím to vytáhnout na světlo...
Tolik po tom toužím.
Paní byla moc milá a řekla mi že mi pomůže.
Nebude to vůbec jednoduché dostat něco z muzea a publikovat to...
Vydat její knihu to bude chtít hodně velký balík peněz...
To budou trnité cesty,nebude to nic snadného...to bude chtít hodně kávy...
Ale mám cíl a já když mám cíl...
Tak se vždycky najde někdo kdo mi hodí klacky pod nohy...
Bacha na mě,tohle není kniha Řeka,tady neporostou kopřivy které občas člověka šlehnou slovem...
V knize Řeka jsem se pojmenovala stará Vydra a moje sestra z toho rostla,protože je starší...
V tomto příběhu budu stará Vlčice,to už se snad nikoho nedotkne...
Tohle jsou trnité cesty,pokud se mi někdo postaví do cesty,můžou tady být i trny a mohlo by to i bolet...
Jsem stará Vlčice a určitě se nebude ptát oveček zda si můžu jít za svým snem nebo ne...
Když mi neuhnete z mé životní cesty,sežeru vás...
Držím dietu...ale mám doma Jamese Bonda tak bacha na něj...
Poslala jsem žádost o focení a za 3 týdny si budu moct její slova fotit a pak mám vyhráno...
Jen její básně doplním fotkama a budu vytahovat tady na světlo a zveřejňovat...
Zaujalo mě číslo na krabici je to den kdy vstoupil Superman do mých dveří,kdyby nebylo jeho nebyla bych tam kde jsem dnes v literárním archivu a hledám informace,které na internetu nenajdu...



Pak jsem se stavila ještě poslechnout si její báseň...Benjaminek










Upekla jsem si dort Míša a když foukala do svíček tak jsem si přála...



Kniha byla vydaná v roce 1975 to jsem ještě ani nebyla na světě a moje to bude pátá kniha kterou píšu...
Je složená z příběhů Mezivodky, Bejatka a Hanys Benjamin




Na obálce je krásný znak jejího monogramu...



Moc bych si přála její knihu vydat a doplnit fotografiemi a dcera ilustrací...
My 3 ženy v jedné knize,prababička písmem,já fotkou a dcera kresbou...
To by byla nádhera...
Hořká,Šumníková a Čiržová

Na facebooku mi popřálo asi 100 přátel k narozeninám ani nejsem schopná všem odepsat a je to neuvěřitelné protože já nikomu k narozeninám nepřeji...
Ale líbí se mi báseň od fotografky Hanky tu si tady chci přepsat...

Krásné narozeniny přeji!
A oslav je co nejbujařeji!
Ať ti to tejpuje, fotí, básní,
ať tě nezlobí tvůj partner současný 
Jsi můj anděl, spása v nesnázích,
ať tě jen láska v životě provází!

Autor : Hana Stanjurová



Dnes si chci přenést citaci z knihy...

Kravařští i chaluparští lidé dobře věděli,který z nich je zlý a méně zlý.To se prý pozná po očích.
Prý! I lidé se tak navzájem poznají.Já jsem to nikdy nepoznala.Ale vím,že o mě také povídali,že jsem dobrá.Ten,kdo je dobrý,prý se nedovede jinak smát než očima.Ale já jsem se přece nikdy na nikoho očima nesmála.
A přece - vzpomínám si - ale o tom až později.

I já tohle znám jaké to je smát se očima...
Mám to tak pokaždé když mi napíše Superman,muž který mě rozepsal a zapsal se i do mých narozenin že už navždycky si na něj musím vzpomenout...
Včera když mi popřál tak to natolik změnilo můj obličej že jsem měla strach že dostanu na živnostenském úřadu pokutu za výsměch...
I jeho slova si tady chci přepsat...
A to jsem si myslela že nová kniha už bude bez něj...

 Ahoj MIRIAM.

 K Tvému dnešnímu krásnému životnímu jubileu Ti upřímně přeji,
 aby Ti vyšly všechny Tvé životní plány, které sis stanovila pro tento rok,
 a nejen pro tento rok, 
 hodně zdraví, štěstí, rodinné pohody s Jamesem Bondem,
 radost z Tvých krásných dětí 
 a hodně múzy pro tvorbu Tvých bezesporu krásných knih a literatury.

 Přeji Ti krásný narozeninový den.


Jo,jo svěř se nahoru jaké máš plány a já už zase píšu romány...

Ale asi to tak nějak ke mě patří,protože jeden román je i schovaný v krabici v archivu a já jej musím dostat na světlo a publikovat...
Jsem sama na sebe zvědavá,zda to dokážu a jak dlouhá a těžká cesta to bude...
Chce to jen ty správné lidi kolem sebe...
Potřebuji si dát kafe třeba s ministrem kultury ani nevím kdo to vede...

Od dcery jsem dostala zajímavý dárek,asi abych začala jako ona krásně kreslit...
Na to já nejsem ale pokusím se...
Pobavil mě název Vykreslete se z chaosu !



Pro ten největší dárek si jdu zítra na magistrát,jdu si zpátky pro své příjmení a pro svůj podpis a pak už mi všechno na světě půjde samo...

Do své knihy jsem dostala dárek,je to příběh jednoho muže...
Je velmi silný a emotivní a v archivu mi řekli že je tam dokonce i důkaz o tomto příběhu...
To by měl táta ze mě radost je to trochu jako detektivka...



středa 27. března 2019

Den s tátou...
Moje narozeniny...
Táta je v 7ém nebi že jsem se rozhodla vrátit k rodnému příjmení a že se budu podepisovat jeho jménem...
Moc to pro tátu znamená,že moje tvorba se propojí s jeho babičkou a s jeho tátou,že ten rod Šumníků opět vytáhnu na světlo...
První kam mě vzal bylo klenotnictví a dostala jsem od něj k narozeninám zlatý řetízek na krk...
Tak jsem si v duchu řekla...
Jen se žena osvobodí,hned se najde nějakej chlap,kterej mi chce dát řetěz na krk a ještě k tomu ze zlata...
Stál dost peněz a mě to nedělá dobře,protože táta má jen důchod a je mi jasné že na tohle musel šetřit...
Jenže vysvětlovat mu že mě stačí ta kožená šňůrka na krku je zbytečné...
Už v obchodě byl pyšný jak mi to sluší a kdybych onemocněla zlato mi to vytáhne...
Musela jsem se smát a taky nezapomněl dodat,že ten řetízek stojí tolik že si nebude moct dát 3 měsíce pivo...
Vidíš a to je super,budeš mít čistou hlavu...
Je opravdu krásný a mám z něj radost,protože na svém krku těd nosím dvě rodiny,oba moje rody a moji minulost...
Řetízek mám od táty a medailonek s Madonou mám po babičce...
Ty medailonky jsou 3 a mám jej já a moje dvě sestry...
Dostaly jsme je od maminky a nechala je vyrobit babička...




Jsem bez auta takže jsme si s tátou zašli na pivo a na oběd...
Je skvělé být spolu,úplně cítím jak je táta na mě pyšný,když mu vykládám a ukazuji že zítra budu přepisovat novou knihu...
Táta říká že to nikdy nečetl a stejně by to nebylo nic pro něj,protože on miluje detektivky.





Byl nadšený z Bredy jak se proměnila a opět mě bavil že za mlada se dalo v Opavě jít jen do Božího koutku a z něj rovnou nad ránem do Žumpy...
Ráno brzo vstávám čeká mě kontrola na živnostenském úřadu...
No ruku na srdce,bojím se...






Moje malá meruňka...stála a nešla,potřebovala přesadit...
Letos má poprvé květ a už na ní pracuje včelka Mája...
Letos bude poprvé plodit a já budu stát a šeptat jí do větví svá tajná přání...

úterý 26. března 2019



Dárek pro mou účetní jako poděkování za to,že se mi hrabe v účtech a šediví ze mě...
Protože každý březen všechny účetní vypadají vyčerpaně a zničeně,ta moje chci,aby byla krásná...




AHOJ,MOŘE
Napsal : Jiří Žáček 
Ilustroval : Miloslav Jágr

Knihy mého syna vůbec nezajímají a už vím proč,protože má matematickou paměť. Zajímají ho hlavně čísla a počítaní.Tahle kniha ho ale zaujala,protože v ní jsou jen krátké verše a krásné obrázky.
Největší radost měl z toho že jsme jí přečetli za jeden večer.Hned dodal jsme dobří,máme to přečtené...



Partnerské náramky 
Tyto jsou vyrobeny pro dceru a její lásku...
Onyx a ořech

pondělí 25. března 2019



Štěstí je žít v harmonii
s bílým čajem ,květy černého bezu a verbenou...

Na krabičce je napsáno :
Štěstí je...jít vstříc osudu s otevřeným srdcem.
Tisíce zázraků jsou na dosah ruky!

Tímto čajem budu začínat psát svou novou knihu...


Dostala jsem vyrobený náramek z dračího oka od mojí sestry.
Vydržel mi opravdu hodně dlouho,ale nedávno praskl.
Rychle jsem si kuličky z minerálů posbírala a řekla si že si udělám nový.
Mám ráda když se dají věci opravit.
Na původním náramku byl takový malý železný prvek,který mi tam vadil.
Nevím proč,ale na svém těle nesnesu železo,žádnou bižuterii v uších a dokonce už ani stříbro.
Náramek z minerálů je dost studený a tak jsem jej doplnila dřevěnými korálky z třešně...
Tak mou levou ruku zdobí stále náramek od sestry a tím je pořád se mnou...

neděle 24. března 2019



Štědrost na cestě...
Momentálně mám v hlavě novou knihu Trnité cesty a jaké budou?jak budu pracovat když už nebudu mít slovo Supermana?Superman říkal pracuj vždy s ověřenými fakty,ale já nejsem novinář.Když mi někdo převypráví svůj příběh třeba o tom jak si zašel do nemocnice pro život,zdraví a nový orgán,aby přežil,nebudu se lékaře přece ptát zda to tak bylo...Pro někoho je něco snadné,pro někoho je něco těžké...jak budu pracovat,abych se nikoho mé psané slovo nedotklo?jak budu psát co když žádná inspirace nebude přicházet?
Jsem stále bez auta,takže České dráhy...
Nasedám s dcerou do vlaku a odjíždíme do Opavy a já platím za jízdné 21 kč a paní průvodčí je moc milá nechávám jí 1kč dýško,jen tak za její úsměv...
Užíváme si centrum,koupily jsme si oblíbený čaj.Kdysi jsem Sonenntor krabičku měla jen pro sebe,ale už se jej naučila pít i dcera a musím se o něj dělit...
Dáváme si jídlo a pak míříme domů.Autobus nám nejede,takže míříme opět na vlak.
Jenže už nemám drobné.Paní průvodčí mi oznamuje že musím zaplatit přirážku 40kč za to že nemám lístek a že ona mi z 200kč vrátí samé kovovky.
Najednou taková mladá paní vedle nás mi podává 70kc ať si koupím lístek.Usměje se na mě a chce mi zaplatit cestu.Paní průvodčí nechápe,že to se jí ještě nestalo.Přisedám si k ní poděkuji jí za jízdu a dávám jí za to stravenku v hodnotě 100 kč.Ona se tak hezky usměje a řekne : Víte teď jsem dodělala státnice na doktorát a mám z nich takovou radost,že jsem chtěla udělat radost i vám.Pak se vracím k dceři a protože mě pozoruje celý vlak jak se zachovám,dcera se za mě klasicky v pubertě stydí.To mě pobaví a říkám,já vím že jsem hrozná matka,ale čím budu starší tím to bude ještě horší.Ta už se raději dívá z okna a dělá že mě nezná.Je ve věku že všechno je trapas...
Když vystoupím z vlaku přemýšlím nad tím co se po cestě stalo.Cestu tam jsem dala 1 kč a nazpátek získala 70 kč a poděkovala za to stravenkou...
Bylo to zrcadlení,mělo mě to uklidnit že se nemám bát psát Trnité cesty.
Protože na cestě tam budou jen slova a na cestě zpátky se mi to několika násobně vrátí...




Moje dcera tvrdí že má krizi středního věku a já tvrdím,že akutně potřebuje založit rodinu... 
Kulturně založený skejťák
Tomáš