Ajzeboňáková dcera
k mému životu patří koleje
nejsou moje
jsou to staré koleje
jsou mým rodinným dědictvím
jsou to hořké koleje
jedu na kafe
a hořkou čokoládu
lidi se mě ptají chceš radu?
měla bys žít tak a tak
omlouvám se nemám padák
co v kolejích po sobě nacházím?
minulostí procházím
jsou tam střepy
bylo mi to zapotřebí?
láhve od alkoholu prázdné
to když muž se choval zlostně
stará plechovka
nikde žádná bankovka
vydělala jsem tolik peněz
a nikde ani koruna
jen nad hlavou svítí luna
zbytek provazu
neměla jsem kytky ani vázu
zavařovací sklenice
rány mi ošetřila nemocnice
moje ulita
nedokážu být autorita
nejsem žádná světice
mám své slabiny
jako kapří šupiny
okouzlující muž
a já rudnu už
jako šípek
pro jeden polibek
i když mě může zranit
jen láska nás může chránit
bezpečnostní pás
boj o můj život byl zápas
zplodila jsem červivé jablko
vím že z něj golden nebude
třeba rubín, který se stydí jako já
třeba bude jednou i k snědku
zatím je na dně
tam chrání bezbranné
kteří jsou na tom ještě hůř než on
Ježíšova noho koho to ke mě posíláš?
jen ty které nezapíráš
jen ty co jsou plní strachu
přicházejí ke mě bos
já jejich kroky očistím
aby porazily svůj stín
máme dohodu
hořký život na pohodu
přitahuji jen ty co ke mě patří
nenávist mě nespatří
chtěla bych jiné koleje?
ne jsem jako otisk mobilu displeje
dotkneš se mě a já se rozsvítím
protože miluji když tě u sebe cítím
mám pokoru ve svých kolejích
láska jde v mých šlépějích
