Zanechat láskyplný otisk
Odjíždíme od tatínka
moje sestra říká : on je celá maminka
nevěděl chudák co by nám dal
a ještě za návštěvu slovem děkoval
máma svůj otisk zanechala ve všech
i v mých dětech
sobota 29. února 2020
pátek 28. února 2020
Rty se zachytily o košilku
Pořád je na mě naštvaný
Nemluví se mnou věčně sedí v jeskyni
Je mi zima, kdyby aspoň oheň rozdělal
Zahřál se cvičením v sokole
Vadí mu má noční košile
Snad nechce, abych si na noc oblékala kamaše
Snad nechce, abych si na noc oblékala kamaše
Koupím si novou košilku
Vyšiji na ní růži
Bude k ní chtít přivonět
Až bude v mé blízkosti
Políbím jeho krásné rty
Pak konečně začneme
Mluvit společným
Jazykem
♥♥♥♥♥♥
Ach má přítelkyně
Pro těch pár slůvek o košilce
Vy zatnete mi drápky do pleše
A dáváte mi roli provinilce
Plápolá oheň na střeše
Pak lížete si svoje rány
Veršem po verši
A sníte jak se to vše vyřeší
Až dojde na líbání
Dejte mi na to slovo hlavu
Až po francouzském mravu
My spojíme se jazykem
Že vezmete si čert to vem‘
Tu s proužkem, růží nebo slunečnicí
A klidně i s rozzuřenou lvicí
Stejně to bude jenom na chvilku
Než kůže s kůží splyne v dotyku
© Ona: @fotimsrdcem, On: Svoboda, M.,
čtvrtek 27. února 2020
Pokorná cesta
když se tě zeptám
uneseš pár mých slz?
vždycky řekneš ano
ještě nikdy jsi mi neřekl ne
mohu plakat konečně
mám své sny
ale cesta k nim je trnitá
kamenitá
a já cítím na sobě plivnutí
rychlé pokorné ohnutí
ať to neschytám do tváře
od člověka který se odváže
na mě
že se pokusí
mi vstoupit do cesty
krev z dásní se vyčistí
čas všechno zahojí
pokornou cestu každý ustojí
středa 26. února 2020
úterý 25. února 2020
Žlutý tulipán
Když se ke mě tulíš
jsi můj pán
jsi mé žluté slunce
ke kterému vzhlížím
Chceš mě změnit
chceš, abych Ti byla podobná
jenže já nemohu
moje barva je karmínová
Vadí Ti na mě všechno
to v jakých barvách vidím svět
vadí Ti, že chci poezii vyprávět
vadí Ti má pokorná slova
tak Tě opouštím opět a znova
Přestěhovala jsem se na hřbitov
zde totiž nikomu nevadí
když do krásy rozkvetu
že si život s láskou propletu
Co si o nás lidé myslí?
Sejde z očí, sejde z mysli
Ty se sluníš na zahrádce
a já vytahuji špičky z hlíny
nemám pocit viny
že tě opouštím
vím že do jedné vázy s tebou nepatřím
pondělí 24. února 2020
Tichá přítelkyně
Novoluní dává slib
Že má loď bude plná Ryb
Nechám stín na hladině
Stanu se Tvá přítelkyně ♥♥♥♥♥♥
Staň se
Jak má být
Já přijímám Váš slib
Po hladině rozčeřené
Odplyne Váš stín
Má drahá přítelkyně
Jenom mi nedávejte vinu
Až budete beze stínu
Někdy dvakrát osamělá
Slzou v oku
Slzou v objektivu
Rozmazaná
© Ona: @fotimsrdcem, On: Svoboda, M.,
Pamatuješ jak jsem ti kdysi snědl bonboniéru ?
Tak jsem ti jí koupil
Příliv mořských plodů
Já jsem si myslela, že se ke mě nehodí
a on mi přinese mořské plody
čokoládové mušle se ke mě vrátí
krabí pomazánku snědli piráti
krabí pomazánku snědli piráti
To prý mám za vánoce, Valentýna a k narozeninám
když se vzdám řeky jsem pro muže celý oceán
neděle 23. února 2020
Sardinky ve vlastní šťávě
když jsi vstoupil do mého života
podal jsi mi na přivítanou ruku
bylo to jako držet v hrsti vrabce
netušila jsem že máš modlitbu v kapse
setkání s člověkem milým
stydlivým a nesmělým
moje podání ruky byla leklá ryba
která sní o tom že tvé rty líbá
ruka se mi potila
byla jsem jako úhoř
který se potřebuje schovat pod kameny
postupně z nich tvořím umění
moje podání ruky
vyjadřuje úctu k druhému
nechci slovem tlačit
ani se rukou někam protlačit
mám ruce na pohlazení
dnes když se vidíme
už si ruku nepodáme
jsme jako dvě sardinky
naložené ve vlastní šťávě
a já tě políbím hravě
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)