zlomená potleskem

Když zazní první tóny hymny 

Všichni se postaví do pozoru

Řeč utichne

Květinu, zlomí potlesk

Dřív než se dostala k paní učitelce

Za vysvědčení 

 

plné kecky keců

Kecá jako Palacký 

Mám ho plné zuby

Jenže ty si dokážu vyčistit 

Slova jako hromy, blesky

Co naženou člověku strach

Někdy i beze slova se dívá jak vrah

Uhnu očima, nedívej se zle

Trknu tě jako kůzle

Jen tak, ať to rozchodíš

Jsi sprostý jak dlaždič

No co se divíš? 

Ty se sám nad sebou nestydíš? 

To mě je za tebe hanba

Že si umíš o všechno říct 

Slovem osolit

Opepřit

Servírovat čočkovou na 

Vyčítavém talíři

Pod stolem 

Odhalíš nahou vulgaritu

Nebereš si servítky 

Sprostota je tvým rodným jazykem 

Ani tkaničky tě neudrží na uzdě 

Mašlička se raději zašila do ženského prádla 

Koho tvá věta hladívá? 

Žádného za živa

Pusu nezavře 

Mele páté přes deváté 

Když něco chce, tak maže kolem huby med 

Ale když to není hned 

Ber nohy na ramena

Bo tě vykáže jeho rouhání 

Ani hluchý nemá u něj stání 

Má ho plné kecky... 

 

vesmír

Když světlo dopadá na květy

Nepotřebujeme věty

Jen slova

Lásko znova

Mě líbej

Do očí se mi dívej

Dotýkat se i duše

Mars a Venuše 

31 : 54

 

pramen Židlo

Pramen lesní vody 

Očistí oční víčka 

Labyrint poztrácí slovíčka 

 

https://knihovna.kcbilovec.cz/vyhodnoceni-literarni-souteze-plnou-parou-vpred

 

kresba

Kresba na těle

Jako ornamenty v kostele

Kdyby byla člověkem

Tetovaná by byla zlatem 

Kříž na zádech nese 

Kolik toho život snese? 

 

žena vonící květy

Žena chce vydávat svou vůni

Muž stát u ní

Líbí se ti svou barevností

Ve své pozornosti 

Jí toužíš milovat

 

Rýmařov

Šípková růže miluje 

Na hotelu Slunce rýmuje 

Nabírá sílu do svých plodů 

Podolský potok daruje vodu

 

křížový vrch

Křížová cesta 

V kořenech města 

Zanechám kameny, co tě měly zranit 

Modlitba k panence Marii tě bude chránit

Školačka 

 

duše utlučená slovem

Na minovém poli

Se opět střílí

Zvážím ten odcházející život 

Zůstane nehybně ležet na stole 

Nemá už žádnou váhu 

Jako slova 

Které se řekly 

Slova, které dokážou ještě zranit 

Pozoruji tu novou válku 

Před chvílí tu ještě visel život  na vlásku 

Slova utiší déšť

I lásku 

Duše odlétá za maminkou do nebe 

Teprve pak zavládne ticho i pro tebe 

Jareček +12.06.2021

Tři malé koťátka jednou o mámu přišli

tomuto daru vstříc jsme s obavou vyšli.

Domů se dotáhl pletený košíček,

a v něm ustrašená trojice chlupatých klubíček.

Dvě holky a s nimi malý chlapeček

pro svůj kukuč dostal jméno Jareček.

Jareček byl malý ale za to živý

v náruči ale řval jak tygr divý.

Z ničeho nic oněměl a ztratil jiskru v oku

hleděl jak bez duše a mlíčka spapal násilím jen pár malých loků.

Pak nejedl už vůbec, jen spal a držel se stranou

asi už tušil že svůj život má za hranou.

Něco měl v sobě parazity nebo infekci

u paní doktorky dostal utěšující injekci.

Když odcházel měl jen 250 gramů

rozhodl se že půjde najít do nebe svou mámu.

Snad už jsi u ní náš malý Jarečku

v srdci mi zůstaneš ty malý chlapečku.

Autor : neznámý vojín

 

Voděnka

Nikdo se o ní nemusí starat a roste jako z vody

Tělo má hadí 

Vybarvila se pro kapradí 

 

vyplacená

Volá insolvence

Chce očistit krok 

Má ho vypočítavý

Kam šlápne, tam jsou dluhy 

Nechce kráčet k výplatě 

Polechtám jí na patě 

čtvrté a pořád to není ono...

Jahoda

Jak se krásně červená

Asi jako žena, zasytí 

Hlad, mohu 

Odevzdat

Do rukou zralých plodů

Až z nebe ochutnají vodu

 

Uklízím po květnu

Líznu okno strážného anděla 

Vezmu si prodlužovačku 

Abych se dostala i do míst 

Kde mě nenávist 

Nechce pustit 

Vyperu omluvu, aby voněla 

A krásně zněla až se bude oblékat do rtů 

Povleču to modré nebe 

Naženu beránky do polštáře 

Červen má stydlivé tváře 

Roušce hněvu 

Pošeptám sprostý vtip do úsměvu 

Vysaji z koberce aroganci

Vyzvu lásku opět k tanci

Šaty mám samý květ 

 

Léčivá něha

Šestého šestý

Trnité cesty 

Kvetou slzičky Panny Marie

Do bolesti

Nakráčí němé tělo

Léčivou něhou se chvělo

 

kávovník

Strom, který se zasní

Padají z něj listy

Hořkých básní