Včera jsem byla na rychlý nákup jen pro chleba,protože u nás je čtvrtek zavřeno.

Petr stál uvnitř v supermarketu Tempo celý zmrzlý a obalený papírem.

Okamžitě mě poznal a usmál se.Poprosil mě jen o plnotučné mléko.Je mi jasné že to mléko nemá pro sebe ale pro kočky.Pro sebe už nic nežádá jen,aby oni přežili v té zimě,na sebe už vůbec nemyslí.Podávám mu mléko a nejsem schopná odejít.Je mi ho hrozně líto a bojím se že umrzne.Vůbec si to nedokážu představit že se v 20 hod.zavře supermarket a on do 8 hod.rána stojí venku v té zimě.Nejraději bych ho nabrala do auta a odvezla do léčebny do Holčovic ale staniční říkal že by ho nevzali protože nepije.To je problém, bezdomovec který nepije nemá vlastně šanci se ani dostat na 3 měsíce do léčebny,alkoholik je nemocný a může být 3 měsíce v teple...

Dám se s ním do řeči a pokusím se ho aspon rozesmát,to se mi naštěstí vždycky podaří...

Pozoruji jak na nás dva reagují lidé,jak kolem nás chodí a soudí nás pohledy.Dva muži kteří prodávají stromky si něco o nás šuškají.Jediné co si o nich pomyslím,no jo hoši vy máte dřevěnou teplou budku vám je hej...

Vytrácí se z člověka přirozená lidskost.

Když odcházím je mi ze sebe vždycky špatně,že jsem pro něj zase nic neudělala,protože pořád odchází k příkopu,kde asi přespí...

Nemůžu se už na to dívat,potřebovala bych nějaký zázrak třeba kdyby si ho nějaký farář vzal k sobě přes zimu na faru.

Největší strach mám že mu ta kýla v té zimě praskne,že prostě v noci vykrvácí...

Kdyby ho aspoň odvezla sanitka a dali ho hned na chirurgii na sál.

Jedu za ním,mám pro něj spacák,termosku s čajem,teplou čepku,oplatky a jablko...

Letos jsem nepřispěla na potravinovou sbírku protože krmím jednoho muže bez domova celý rok...