Má se dobře i beze mě...

Mířím na nákup a najednou jej uvidím v příkopě...

2 měsíce jsem jej neviděla...

Jedu za ním,nechápu jak tu zimu mohl přežít v lednu měl 61 let...
Nakročím k němu...
Vždycky měl radost když mě uviděl,dnes jako kdyby mě neznal...
To je zvláštní tak se jej ptám...
Potřebuješ něco nakoupit?
Jo máslo Floru a šumivé tablety s guaranou...
Jdu do obchodu a pak jdu za ním...
Hned na mě vyštěkl..Rama?Já jsem nechtěl ramu na co myslíš?
To se mi dlouho nestalo že by mi někdo vynadal za špatný nákup...
Vlastně se mi to nestalo ani na pečovatelské službě tam si lidé platí za to že jim zajdete na nákup...
Tvrdí mi že ramu nejí,že je z ní rakovina...

Pro mě nepochopitelná tahle myšlenka,když jsem ho hodněkrát viděla jak jí zkažené ovoce a jen si ho hodně odkrájí...
Jí vlastně jen odpad ze supermarketu...
Přichází za mnou nahoru a říká ty máš plnou hlavu rodiny a na nic jiného už nemůžeš myslet...
To si nemyslím jen jsem prostě asi přeslechla tu Floru...
Trochu se rozpovídá...
Je to už někdo jiný...
Už to není ten muž co minulý rok...
Možná je to i tím nádorem...
Ptám se jej zda má bolesti,hned ho to podráždí že na kýlu nemá čas,že se nenechá kuchat...
Říká že zimu přežil snadno,že se má dobře že mu lidé hážou jídlo a dokonce peníze že mu klidně do příkopy hodí 200kc...
Dokonce má na ruce nějaké pěkné hodinky,ty prý taky našel v příkopě...
Už si s ním nemám co říct...
Protože on už je někdo jiný,už mě nepotřebuje...
A já?já nepotřebuji jej...
Já ráda pomáhám lidem,ale musím vidět že to má smysl,musím vidět zpětnou vazbu...
U něj tu zpětnu vazbu nemám...
Dostal ode mě stan,nevidím ho nikde.
Dostala jsem pro něj nové krásné boty,taky je nikde nevidím,opětně má na noze každou jinou botu...
Vadí mi na něm že on káže vodu a sám pije víno...
Tvrdí mi o vztahu k přírodě a vždycky vidím jak tu přírodu dokáže likvidovat,celou příkopu dokáže zanést odpadem...
Opírá se o víru a tvrdí že se má dobře že mu lidí dají peníze a on řekne sejdeme se v Božím království,říká to s výsměchem a to mi na něm trochu vadí...
Člověk se totiž nemůže opírat o víru a nemít jediný vztah s člověkem...
Šel 30 let křížovou cestu sám se sebou a s bohem a na své cestě si nebyl schopný vytvořit jediný vztah s někým kdo mu pomáhá...
Není tam prostor pro člověka,jen pro jeho boha...
Dneškem to končí,nemám už žádnou potřebu mu pomáhat,dokonce už k němu necítím ani lítost...
Beru život tak jak je,prostě chvilku ke mě patřil,měli jsme si co říct a bylo nám spolu dobře...
Takový je vztah dvou lidí,poznáváme se a pak si jdeme každý svou cestou...
Byla to pro mě lekce...hodně jsem se od něj naučila...
Já se hodně držím toho jaká energie z člověka vyzařuje a z něj už to není nic dobrého...
Je to ovlivněno jeho onemocněním...
Povaha člověka se nejvíc projeví v onemocnění...
Úplně cítím jak do této příkopy už nepatřím...píšu ted o řece a o vztahu jak k sobě lidé hledají cestu...
Žiju ve zvlášní zemi kde se bezdomovec vlastně má skvěle...
Jediný kdo je pro naší zemi parazit je malý živnostník a to jsem vlastně já