Motýl

Chci sejít z naší cesty,

fotím krásné nevěsty...

Jsem konečně svobodná a volná,

byly to kroky pozvolna...

Motýl se posadí přímo přede mě

a já jdu za ním k zemi pokorně...

Má v sobě plachost

a já tajemnost,

oba se prohlížíme,

jeden druhému se líbíme,

své nitro cítíme...

Proč není na nějaké květině?

Cesta kamenitá mě nemine,

za lásku k němu dostanu kamením,

trnitá cesta je mým znamením...

Na cestě bude trnité bodláčí,

jeho trny nás omráčí

a bude nám k pláči...

On sedí na kameni,

je to znamení..

Hoď kamenem ty co jsi bez viny,

nemohu za svoje kořeny,

ty vyrůstají z hnoje,

je to jen vina moje...

Můžu dělat že motýla nevidím

a on odletí a já ho z dohledu ztratím...

Můžu ho zašlápnout svou stopou,

ale on mě unese na svých rukou...

Nemůže lítat s otevřeným kufrem,

chytne vítr a bude potřebovat brufen...

Dveřmi kufru třísknu,

blíž se k němu přitisknu...

Nechci mu dělat starosti,

jde mi o jeho vědomosti,

má lepší šestý smysl,

chránit mě je jeho úmysl,

tolik se o mě bojí,

copak motýl mě ochrání?

Možná nemá jen krásná křídla,

svou ruku bych mu nabídla,

pravou potřebuji na psaní,

levou ti dám a budu tvou paní...

Tuto báseň budu číst na svatbě kterou budu fotit 15.6.manželům Slivkovým...
Budu recitovat poprvé a potřebuji si to natrénovat tak se mnou mějte svatou trpělivost.Každý kdo se dostane do mé blízkosti dostane malou kulturní vložku...