Šípková Růženka

Šípková Růženka,

na ní je moje myšlenka...

Jak se píchla o vřeteno,

a já ti nesmím sáhnout ani na rameno...

Je za mnou vidět kus práce,

ale je mi do pláče...

Uvažuji že se v šípkové růži uspím,

zakryji se bolavým trním...

Zkusím tě opustit,

svobodu si opět zajistit...

Zahladit za sebou všechny stopy,

na trny si vezmu balík izolepy...

Třeba mi pomůžou dvě šestky,

budu pít kávičky na své bolístky...

Mám nový blok a na něm je klíč,

básněmi se propíšu pryč,

jenže ty seš řidič,

potřebuji sehnat letadlo,

ach co mě to napadlo,

lítala jsem díky tobě,

jenže už tě nechci cítit v sobě...

Je to jen trápení,

tak měj trochu pochopení...

Smažu email,

založím gmail,

vysypu koš,

novou poštu přinese listonoš...

Šípková Růženka spala rok,

a my vedeme 2 roky dialog...

Nebaví mě být řečníkem,

jsem básníkem

a vzdychat nad tvým polibkem...

Já půjdu spát

a oba nás nechám pořádně vyspat...

Vždy tě budu strážit,

kdyby se něco dělo budu tě chránit,

dokážu se za tebe jako žena postavit...

Věřím že najdeš jinou cestu bez růží,

protože po tvém boku to ženě sluší...

Navždy mi zůstaneš v umělém spánku

sen o našem románku na zámku.