Dobrman (dobrý muž)

Můj milý je dobrman,

vyhýbám se šelmám,

jeden pohled na něj,

a je naštvanej,

stačí jedno slovo,

ucítím na krku sevření ďáblovo,

kdybych ho chtěla pohladit,

o ruku bych mohla přijít,

jako básník mu ukážu,

že milovat dokážu,

cítím jak silně mě nenávidí,

že ani bílou vlajku s mírem nevidí,

budu mu před oknem mávat praporem,

až půjdu kolem,

cítím na sobě dech hněvu,

to nejsem já...nedokážu žít bez úsměvu,

nedokážu ho utratit za vzteklinu,

odvezu ho do mlýnu,

tam ho pustím z vodítka,

on mě hryzne do lýtka,

mě odveze sanitka,

jeho zuby v mém těle,byla krevní prohlídka,

on má volnost,

a já v lýtku cítím svou kost,

že se sám vrátí až bude mít svobody dost...