Růže...

Vyrůstám z hořkých kořenů,

je to dar pro mě,jako pro ženu,

abych se mohla stát růží,

protože lidi jsou k druhému hlušší...

Můj stonek je plný trnů,

kdo se mě chytne tak strnu,

promýšlím zda mu ublížím

k slunci svým květem mířím...

Jenže když mi chce někdo změnit zrak,

většinou manipulátor nebo závislák...

Tak se chráním,

svým chováním...

Slovem jako kopřivou,

štípnu jsem živou...

Natrhám kopřivu do hrnku,

pustím omluvu jako vlnku,

jenže komu není rady tomu není pomoci

a zažiješ trn z mých emocí...

Bude to bolet,poteče krve kapka,

na svou obranu nepotřebuji chlápka,

chráním se sama,

jsem už kořenem hořkým napsaná,

na mé cestě mi jdi z cesty,

tvá bude bolest

a mé štěstí...

Růže bez trnů nekvete,

tak už to chodí na světě...