Most je přítomnost

myšlenky vyháním jak z bláta hroudu

žába co plave proti proudu

snažím se doplavat na druhý břeh

už teď vím že to nepůjde na jeden dech

jsem žába na prameni sedící

spojená s ramenem Opavicí

můj stín stojí na nápisu Stop

nebeský strop

mi píše bílý kříž dvěma letadly

stojím na mostě u zábradlí

řeka šumí

pouští svoje vlny

sýkorka na vrbové větvičce

píšu na opuštěné lavičce

řeka mi utíká mezi prsty

jen já mám svůj život v hrsti

krtčí rodina

mi zryje půdu pod nohama

plaším hejno kačenek

zbavují mě černých myšlenek

stavím si hranice

řeka je pro mě čistá sklenice

na mostě čeká kůň černý

je mi věrný

cítím jeho zrychlený dech

v našich úkrytech

necítím most

jen v polibcích přítomnost