Zazděné okénko

vrány odnesou čočky do mraků bílých

rozšíří se schopnosti v tichých chvílích

na letokruzích se vytvoří fialová plíseň

do duše přichází strach a tíseň

mech se nasákne vlhkostí

slzy a pláč v úzkosti

rozšíří se koryto řeky

motor letadla se ztratí v nebi

bílá hůlka na zebře poznat není

když jeden smysl člověka opustí

na pomoc se mu hmat a sluch spustí

vodící pejsek oznámí štěkáním nebezpečí

nemoc člověka drží v kazajce svěrací

příroda přece ví co dělá

nikdy tě ze svých očí nespustila