Strakapoud

jeho černobílé peří

dva soupeři

se předhání na kom nechám svůj zrak

je pro mě zázrak

že se mě nebojí

červené peří si zabarvil v boji

datluje strom jako já svou klávesnici

na křídlech jako kdyby měl šachovnici

mezi námi vznikne rošáda

a on konečně pochopí že ho mám ráda