Strom poznání

jsem stromem poznání

stojím na vysoké stráni

do mého kmene bubnuje datel

spisovatel

musela jsem se zbavit všech kamenů

ať zapomenu

na to, kdo mi je vsázel do kořenů

jenže když odhalím své kořeny

a prozradím z jaké jsem ženy

ztrácím půdu pod nohama

modřín se ke mě proplétá

drží mě při sobě už léta

mé jehličí

ho léčí

on se na zimu vysvlékne

poprosí pěkně

že by ho zahřál můj věneček

z šišek

jenže já si ho šetřím do knížek

že ze mě jednou bude krásná kniha

která milostnou poezii skrývá