Úplněk ve Lvu

Jedu nocí a ty mi svítíš na cestu

Mávám Ti, ale ty mě nevidíš 

Čteš si mé básně

Pomalu se snášíš k zemi 

Mé šaty jsou průsvitné 

Když se v mém klíně 

Tvá hříva ocitne 

Kolotoč luny.....

Na dráze své s hřívou plnou hvězd v pustině nekonečného prostoru ukazuji denně svou usměvavou hladkou tvář 

Poselství do lůna žen vysílám jako tichou svatozář hodiny bez tikotu nastavím tam kde zdroj  života kryje průsvitný ti šat

Mocí mi souzenou udržím světa dávno  předurčený řád když snesu se a pohnu zemí ba i vodou po dvakráte denně

Pohlédnu přes rameno milencům a také osamělé čtoucí ženě jenž s útlou knížkou oddechu své mysli básní dopřává

Někdy své světlo lehce bokem odrazím to stín se sklouzne doprava že takto zamávám však dole nikdo nevnímá a nevidí

V nocích bezesných svítím všem toulavým aby nevráželi do lidí jsem hnací silou jádrem vašich srdcí vašich motorů

Když na své dráze s hřívou hvězd v pustině nekonečného prostoru ukazuji vám denně svou tichou přivrácenou tvář

Navázání na mou tvorbu navi35 a obraz jeho dcery