duše utlučená slovem

Na minovém poli

Se opět střílí

Zvážím ten odcházející život 

Zůstane nehybně ležet na stole 

Nemá už žádnou váhu 

Jako slova 

Které se řekly 

Slova, které dokážou ještě zranit 

Pozoruji tu novou válku 

Před chvílí tu ještě visel život  na vlásku 

Slova utiší déšť

I lásku 

Duše odlétá za maminkou do nebe 

Teprve pak zavládne ticho i pro tebe 

Jareček +12.06.2021

Tři malé koťátka jednou o mámu přišli

tomuto daru vstříc jsme s obavou vyšli.

Domů se dotáhl pletený košíček,

a v něm ustrašená trojice chlupatých klubíček.

Dvě holky a s nimi malý chlapeček

pro svůj kukuč dostal jméno Jareček.

Jareček byl malý ale za to živý

v náruči ale řval jak tygr divý.

Z ničeho nic oněměl a ztratil jiskru v oku

hleděl jak bez duše a mlíčka spapal násilím jen pár malých loků.

Pak nejedl už vůbec, jen spal a držel se stranou

asi už tušil že svůj život má za hranou.

Něco měl v sobě parazity nebo infekci

u paní doktorky dostal utěšující injekci.

Když odcházel měl jen 250 gramů

rozhodl se že půjde najít do nebe svou mámu.

Snad už jsi u ní náš malý Jarečku

v srdci mi zůstaneš ty malý chlapečku.

Autor : neznámý vojín