Jsem bez auta a mířím na magistrát,protože dnes budu mít konečně své jméno...

Tím jak jezdím MHD tak mohu hodně načíst,všímám si jak zářím,jak mě její slovo dělá šťastnou...

Na magistrátu se mi omluví,že musím ještě počkat že to stále nemají pro mě hotové a obě matrikářky jsou nemocné...

Pak jdeme na oběd já moje sestra a Čáp..

Dnes mají luxusní oběd krevety v Itálii...
Moc se mi líbilo když mi Gustissimo napsalo zda mohou použít mou fotografii na menu na Instagramu...to potěší

Sestra mi popřeje a koupila mi knihu 4 dohody,mám z ní velkou radost,protože hodně to poslouchám jako mluvené slovo...

A také jsem dostala pravé italské víno...

Poprosím Čápa zda mě hodí domů,protože k nám dnes přijede někdo z novin na focení...
Budeme v úterý v Regionu...to mám radost reklama zdarma

Když jedu domů vidím jak naproti nám jede Superman...

Nechápu proč se mi to pořád děje,snažím se na něj zapomenout a čím víc se o to snažím,tím horší to je...

Někdy mám pocit že to je jako zákon schválnosti...

Jenže pak si uvědomím že já se vlastně zlobím...

Zlobím se na něj že mě nechce znát a že se ke mě chová jako kdybych měla mor,ale v knize kterou jsem dnes dostala je napsáno....

2 dohoda Neberte si nic osobně...

Nesmím si to brát osobně je to jeho problém že mě nechce znát a že se mnou nechce mít nic společného...

Je to jeho život,jen on může rozhodnout s kým ho chce trávit,s kým chce pracovat s kým si zajít na oběd nebo na kávu... 

A mojí povinností je,abych ho nechala žít...

Pak mám focení pro nadaci Daruj vlasy a pak mažu do práce.

Pak přijíždí na víkend můj syn a já jsem nejšťastnější matka pod sluncem....

Dnes se mi podařilo sehnat knihu Dolina v nějakém antikvariátu,sehnala mi jí jedna zákaznice...

Konečně budu mít všechny její knihy...všech 7 knih budu mít doma...

Ještě tu Tesknici od Satkeho bych potřebovala...
Proletím facebook,opět všem poděkuji ještě za přání k narozeninám a najednou na zdi uvidím rodinou fotografii Supermana.
Vypadá krásně,spokojeně a tak šťastně...je na něj pěkný pohled...
Ale pak si řeknu,pro jedno kvítí slunce nesvítí...
Vždycky je venku něco nebo někdo kdo na mě čeká...

Ta kniha která je v archívu mě nenechává v klidu,chtěla bych si jí celou přečíst,co když tam je něco o mém pradědovi nebo něco o dědovi?

Dnes si chci přenést citaci z knihy...

Šel staříček šel po vši - ku cestičce nejstarší,
kerej velke věno dal - pro druhu nic něněchal.
Ona jak to poznala - hned chlebiček schovala
a služce přikazala - aby něotvirala.

Prošil stařik u dveří - dajže mi co k večeři,
daj mi noclech v komoře,bo už žima na dvoře.
A dyť máte tatičku - eště jednu ceřičku,
dítě ku ni něch vam da - dyť je tež vaša cera.

Šel stařiček šel po vši - ku ceřičce nejmladši,
co při němu měla hlad - bo ju nihda něměl rad.
Ona jak ho poznala - hned chlebiček přinesla
a vitam vas,tatičku,sednitě na stoličku
a pojiztě při stole - kyšku chleb i kobzole.

Ty,Janku,stařičkovi - podaj ryčku pod nohy.
Byl tu stařik jak doma - zalykal se slzama
a ja tobě Anežko  - nědal ani jablečko.
A cuž bystě plakali - dy stě mě vychovali,
služiť sem vam povina - až vas zakryje hlina.
V posteli budětě spať  - ve dňo děti kolebat.


Tohle je přesně ta trnitá cesta která bolí...ale i na konci trnité cesty může být květ...



Já se v životě držím takových lidí kteří jsou pro mě plodní a plevele se snažím zbavit...
Minulý rok jsem měla trávník plný plevele,hnusného s velkými listy a byl po celé zahradě...
Žádná chemie ručně jsem se ho postupně zbavila a letos mi poděkoval trávník tím že mám všude fialky...
Když se zbavíte člověka,který je pro vás plevel,uvolníte prostor pro někoho vyjímečného kdo váš život dokáže rozzářit v barvách..