Vyprávění...

K napsání mého životního osudu jsem se rozhodl proto,že rád vyprávím a také proto,že si myslím,že můj život byl natolik zajímavý ,že stojí za to ,aby byl zaznamenán.Celý můj příběh je spojen s velmi problémovým obdobím druhé světové války a hlavně komunistické totality.Chtěl bych vysvětlit,že nebyli postiženi jen ti,kterým bylo přímo hodně ublíženo,ale že také byli postiženi jejich blízcí -partneři,děti,členové rodiny.My dospělí jako bychom se báli o těchto věcech s mladými hovořit.Někteří proto,že se bojí otázky,jak ses tehdy zachoval ty?Mladí by měli vědět,že komunistická ideologie lidem ubližovala a že stejné zásady vyznávají současní komunisté.Je zarážející,že na svých sekretariátech mají obrazy masových vrahů Lenina a Stalina,také jejich učenlivého žáka Gottwalda.

Za svůj život jsem se setkal s mnoha komunisty a podle toho,jak se ke mě chovali a co je do strany přivedlo bych je rozdělil na několik skupin.

Přesvědčení komunisté,kteří tvrdě dodržovali zásady třídního boje,s třídním nepřítelem neměli žádný soucit.Chovali se často brutálně a pokud měli moc a možnost lidský život pro ně nic neznamenal.S takovými se setkal můj otec.

Přesvědčení komunisté,kteří uznávali třídní boj,ale zůstávalo v nich něco lidského,co jim nedovolilo jít do krajnosti.Ti mi pomohli a vysvětlovali,že když se kácí les,lítají třísky a já jsem byl taková tříska.

Další skupinou byli strašpytlové.kteří se báli o své postavení a živnostenskou knížku - průkazku KSČ měli jako jistotu.Ti neměli odvahu mi pomoci.

Zajímavou skupinou byli kariéristé,kteří přes stranickou legitimaci si chtěli vydobýt lepší postavení,aniž by museli mít potřebné vzdělání.

Zvláštní skupinou byli kariéristé,kteří se chtěli uplatnit v politice a příslušnost ke straně jim otvírala cestu k vyšší funkci,nebo postavení.Takoví jsou i dnes.

Nejmenší skupinou byli ti,kteří šli do strany proto,aby poznali nepřítele přímo.Pokud byli odhaleni,tvrdě na to doplatili.