VĚNEČEK

Uplést si tak zpátky svůj věneček

a chytit ho za límeček...

Rozepnout mu knoflík u košile,

to asi není moc zdvořilé...

Upravit mu jemně kravatu,

tvrdit,že má uzel závadu,

ani nevím jak se to váže,

on se dívá přímo do mé tváře...

Polknu na prázdno slinu,

slintám po něm a vypouštím bublinu,

neovládám se,chce to disciplínu...

Naše oči když jsou spojené,

jeden pro druhého žijeme...

Jeho dlaň je sametová,

propojená s mou  životní čárou,osudová...

Věnečkem si zajistit naše spojení,

aby jsme oba byli spokojení...